čtvrtek 25. května 2017

řízení letového provozu - zkouška z angličtiny

Dnes jsem byl na testu z angličtiny na řízení letového provozu. Psal jsem test a asi 5 minut jsem si povídal při ústní části.

Mám pocit, že test jsem udělal lépe, než bylo požadované minimum (asi 70%), protože jsem si nebyl jistý jen v pár otázkách. Co se týče ústní části, cítil jsem se o hodně lépe, než na CATC. Jen jednou jsem si vzpomínal na nějaké slovo a brzy jsem si na něj vzpomněl.

Myslím, že lepší pocit  pohovoru byl způsoben i tím, že zkoušející byly 2 starší dámy, které působily příjemně. Myslím, že lektorka v CATC ve mně vyvolala nějakou úzkost. Je možné, že úzkostlivěji reaguji na projevy dámy ve středních letech, než na starší pani.

Z pohovoru si vybavuji, že jsem používal přítomný čas prostý a minulý čas prostý v situacích, kde by se měl použít předpřítomný a předminulý. No, to jsem si uvědomil až po pohovoru. Nemám to tolik zažité, protože více čtu a poslouchám, než se sám v angličtině vyjadřuji.

Po 14. hodině jsem zavolal na ŘLP a chtěl jsem vědět výsledky mých testů. Ohodnotili mě na úroveň B1, s poznámkou, že je to kvůli mluvenému projevu. S takovýmto hodnocením se ztotožňuji mnohem více, než s hodnocením, které na mně vybafla lektorka v CATC. Je to způsobeno tím, že jsem se nyní sám o jejich hodnocení zajímal. Znamená to, že můj odhad B2 je realistický, jen potřebuji více mluvit a psát.

Tímto kolem přijímacího řízení jsem neprošel a tak nenastoupím na dráhu řídícího letového provozu. Možná bude příležitost za rok.

Přemýšlím o tom, že si zařídím další lekce angličtiny, abych se zlepšil v mluvení. Nejspíš se mi to bude hodit tak jako tak.

úterý 23. května 2017

hnutí Duha se prsí zabráněním prodeje ČEZ elektrárny Počerady

Někdy před rokem jsem využil nabídky hnutí Duha a poslal jsem mé stanovisko nějaké státní komisi. Šlo o to, že komise navrhovala, že se elektřina bude platit hlavně za hodnotu jističů a ne za odebranou elektřinu, k čemuž jsem měl následující připomínky:

  • mám smlouvu s dodavatelem elektřiny a jak má nastaveny tarify je jeho věc, komise ať si upravuje svůj vlastní vztah s dodavateli a nám koncovým zákazníkům nehází klacky pod nohy
  • platit jen symbolickou částku za odebranou elektřinu by vedlo k plýtvání elektřinou
Od té doby mi pak čas od času přijde od Duhy nějaký newsletter, který jde totálně mimo můj zájem. Tentokrát ale přišel jeden, který zaujal mou pozornost.
Danielu Benešovi, generálnímu řediteli ČEZu, ani napodruhé nevyšel pokus protlačit na dozorčí radě ČEZ prodej uhelné elektrárny Počerady kontroverznímu finančníkovi a uhlobaronovi Pavlu Tykačovi. Významně se o to zasadilo i Hnutí DUHA. Nyní je potřeba, aby se pozice státu v majoritně vlastněné firmě posílala a rozběhla se příprava zavření zastaralých uhelných elektráren. Jejich dlouhodobý provoz by ohrožoval nejen životní prostředí, ale také energetickou bezpečnost země.
Z první věty cítím, že Jiřímu Koželouhovi, popřípadě hnutí Duha, leží Tykač v žaludku. Chápu, že k němu můžou mít averzi a skrze své páky se snaží ovlivnit dozorčí radu ČEZ, aby prodej neschválila.

ČEZ je obchodní akciová společnost a jejím cílem je vykazovat zisk pro své akcionáře. Pokud by pro společnost vlastnictví elektrárny Počerady bylo méně výhodné, než její prodej, ať jí prodá. Právo rozhodovat o tom mají akcionáři, jimi zvolená dozorčí rada a vedení. Samozřejmě, že i veřejnost k tomu bude mít nějaká stanoviska a na ČEZu je, jak se k nim postaví, ale když nebudou chtít, nemusí na ně brát žádný zřetel.

Zde je krapet problém v tom, že většinu akcií ČEZ vlastní stát. To pak díky zastupitelské demokracii znamená, že každý občan může apelovat na poslance, aby podporovali jeho stanovisko. Zastupitelé rozhodují samostatně (případně podle toho, co jim nadiktuje výbor jejich strany), takže ani zde nemá pan Koželouh možnost přímo ovlivnit prodej.

Pokud by mu na této situaci opravdu záleželo, může si koupit alespoň jednu akcii po 450 Kč za kus a účastnit se valné hromady. Jelikož by byl akcionářem, měl by hlasovací právo odpovídající velikosti jeho podílu.

Myslím, že pro neziskovky je to příliš velké riziko, investovat do akcií a opravdu o chodu firmy rozhodovat. Snazší je manipulovat veřejné mínění a tlačit na společnosti.

V další větě je pak napsáno, že by stát měl donutit ČEZ zavírat zastaralé uhelné elektrárny. Nevím, jestli Počerady patří k zastaralým, ale z kontextu chápu, že to tak myslí. Takže podle Duhy by ČEZ neměl prodat elektrárnu za výhodnou cenu a ještě ji zavřít. Zavřít elektrárnu, která každoročně vynášela okolo půl miliardy zisku, dodávala energii odběratelům a stabilizovala energetické toky.

A v poslední větě vůbec nechápu, jakou energetickou bezpečnost země myslí. Pod energetickou bezpečností země si představuji diverzifikaci zdrojů, diverzifikaci geografických a geomorfologických poloh a stabilizaci přenosové soustavy. Odstraněním jednoho druhu elektráren nám samozřejmě ubude diverzita zdrojů a protože se uhelné elektrárny nejlépe hodí na stabilizaci sítě, tak i stabilita bude významně ohrožena.

Mám dojem, že myšlení lidí z neziskovek je dost zkratkovité. Zaměřují se jen na jediný aspekt a všechny ostatní opomíjí.

  1. Nezajímá je, že zavřením uhelných elektráren by se násobně zvýšila cena elektřiny, protože jaderných elektráren máme jen pár, vodních několik a energie z větru a slunce je sakra drahá. Takže bychom všichni platili vyšší ceny za energie i za výrobky a služby které se produkují v ČR. Já tedy nechci dražší všechno kvůli několika lidem.
  2. Nezajímá je, že bez uhelných elektráren by naše přenosová soustava nebyla stabilní. Výpadky a přebytky výkonu solárních a větrných elektráren jsou právě kompenzovány hlavně uhelnými elektrárnami. Přenosovou soustavou ČR teče také německý proud z větrníků u severního pobřeží na průmyslový jih Německa. Bez vyrovnávání přenosů bychom mohli mít blackout každou chvíli. Já tedy nechci mít výpadky elektřiny kvůli několika lidem.
  3. Nezajímá je ekologický dopad jejich tlaků. Elektrárny by přestali vypouštět zplodiny, ale mnohem více zplodin by se vyprodukovalo jinde. V současnosti se odhaduje, že energie potřebná na výrobu solárních článků se za celou 30 letou životnost nevrátí. Do výstavby uhelných elektráren také byla investována energie a stavební hmoty. Ekologičtější je využívat to, co již je postaveno, po celou provozní dobu, než to v půlce zaříznout. Na stabilizaci soustavy by se museli vybudovat další jaderné nebo plynové elektrárny. Odběratelé by si nejspíše pořídili vlastní elektrické agregáty, které by spalovali ropné produkty ještě neúčinněji. Já tedy nechci zamořovat prostředí více kvůli několika lidem.
Jak vidíte, tak s tvrzeními a názory hnutí Duha významně nesouhlasím. Zjistil jsem si pár informací k tomuto prodeji a jakožto drobný akcionář ČEZu si myslím, že ČEZ propásl příležitost výhodně prodat. Myslím, že dozorčí rada se nechala zastrašit Babišem, Green Peace a hnutím Duha.

neděle 21. května 2017

závěr pilotního screeningu

Dnes mi přišlo vyrozumění, že do závěrečného kola pilotního screeningu - tj. pohovoru před výběrovou komisí - nejsem pozván.

Jsem smutný. Tuším, že zkouškou konverzace z angličtiny jsem neprošel, ale přesto se cítím, že jsem mohl být jakožto pilot přínosný. Mohl jsem si tímto plnit svůj sen.

Vzhledem k tomu, jak jsem se cítil na ostatních zkouškách, věřím, že jsem všemi ostatními testy prošel. Matematika a fyzika je moje silná stránka. Co jsem se bavil v pondělí na chodbě s dvěma kolegy, tak oni nepostřehli chyták v jedné otázce a v druhé ho postřehl jeden z nich. A to oba mají zkušenost s lítáním.

Stejně tak, když byly testy compass, tak tam také byly otázky na matematiku a fyziku. V matematice jsem v časovém limitu stihl zodpovědět 23 ze 24 otázek. Ve fyzice jsem pak zodpověděl všechny. V obou případech očekávám 100% úspěšnost v zodpovězených otázkách.

V compassu také byl slalom s letadlem mezi praporky, kdy jsem udržel letadlo na vytyčené dráze. Pak tam byly testy na udržení ručičky ciferníku a kuličky "vodováhy" na středové pozici. Obojí se náhodně pohybovalo a tak bylo potřeba oboje vracet k prostředku. V tomto testu jsem udržel oboje tak, že se to dotýkalo vyznačených intervalů možná přes 95% času. Občas mi to ale ujelo a já občas hýbnul ukazatelem na druhou stranu, než jsem potřeboval, ale vždy jsem to rychle srovnal.

Cítím, že compass měl také excelentní.

Let v simulátoru jsem si užil jen částečně. Letěl jsem hlavně podle přístrojů a pořád jsem je sledoval a ATR bohužel nedisponuje HUD displejem. V jedné situaci jsem se dost odchýlil od zadané výšky, ale většinu času jsem zadané hodnoty udržel. Na závěr se mi podařilo i najít letiště a přistát, tak se cítím, že i tímto testem jsem prošel, jen to nebylo tak excelentní.

V testech z psychologie jsem se cítil uvolněně a obzvláště skupinové testy jsem si dost užil. Podle mých pocitů i zde cítím, že jsem úspěšně prošel. Na druhou stranu, toto je blackbox, takže uvidím.

Takže mám dojem, že jsem neprošel jen v angličtině. Nikdy dříve jsem angličtinu nepotřeboval mít na vyšší úrovni, protože článkům a videím, které sleduji, rozumím. Kdybych byl přijat, věřím, že bych se v angličtině zdokonalil během několika týdnů.

Vlastně je mi divné jednání CATC v tom, že nesdělují výsledky z dílčích testů. Pouze jestli účastníka zvou na pohovor, nebo ne. Nevím, čeho se bojí, ale když se nedozvím jednotlivé výsledky, tak se nemohu zaměřit na místa, která bych mohl zlepšit.

Předpokládám, že když nejsem pozván, cesta stát se pilotem pro Travel Service je zrovna teď uzavřená. Chci si nyní dohodnout schůzku s panem psychologem Tůmou, který nás testoval a je také členem výběrové komise. Rád bych od něj zjistil, v čem jsem neprošel a na co bych se mohl soustředit příště.

Další práce, která ještě souvisí s letectvím a o kterou se ucházím, je řízení letového provozu. I zde se hodnotí testy z angličtiny. Dám si ještě pár individuálních lekcí a věřím, že mohu uspět.

Mám schopnost odhadování rychlostí a drah pohybujících se objektů, dokážu mít přehled o několika objektech najednou a určit dráhy, které nekolidují s jinými. Věřím tedy, že i toto je práce pro mně, jen mě láká o něco méně, než pilotování.

A co se pilotování týče, to si nejspíš ještě v životě naplním.

pátek 19. května 2017

čtvrtý den pilotního screeningu

Dnes dopoledne jsem měl let na simulátoru a odpoledne testy Compass.

Přišel jsem do místnosti pro briefing ATR. Už tam byl kolega Honza a poslouchal vysvětlení ovládacích prvků a jak se letadlo řídí. Přisedl jsem si a poslechl jsem si to také. Poté instruktor ještě zopakoval pro mně to, co říkal na začátku Honzovi, ještě než jsem přišel.

Po briefingu jsem šel najít učitelku angličtiny. Vyhodnocovala zrovna nějaké poznámky. Pozdravil jsem a řekl jsem, že jsem se včera o sebe dostatečně nepostaral. Že mě její hodnocení naštvalo a ptal jsem se na její motivaci. Říkala něco o tom, že jsem si sebevědomě myslel, že mám vysokou úroveň, tak mi řekla, že nemám. Nadále jsem chtěl znát její motivaci, ale více jsem se nedozvěděl.

Já jsem tedy také nepůsobil zrovna sebejistě. Je to jeden z mých prvních kroků o to, abych se postaral o sebe. Nepovedl se mi úplně ideálně, ale jsem rád, že jsem ho udělal.

Myslím, že to mezi námi stále není úplně vyjasněné. Myslím, že si neuvědomuje, že jednala agresivně a já netuším, co přesně jí k tomu vyprovokovalo. Přesto jsem cítil, že z mé strany jsem se posunul dále a v případě, že se budeme i nadále potkávat, nebude mezi námi takové napětí. Na závěr se mi omluvila, že mě nechtěla urazit. Omluvu jsem přijal a rozloučil se.

Simulátor ATR

Honza skončil a do simulátoru jsem šel já. Sedl jsem si do sedačky, upravili jsme její polohu, abych měl v zákrytu kuličky na předním skle. Vyzkoušel jsem si jak se drží řídící páka s berany a když jsem se ujistil, že mám uvolněnou polohu, tak jsme začali.

První příkaz byl vystoupejte do výšky 2000 stop, rychlostí 180 uzlů ve směru 240 stupňů. Instruktor řekl, jestli jsem porozuměl příkazu a po odsouhlasení jsme začali s nácvikem. Přidal jsem naplno plyn, nakláněl jsem berany, abychom nevyjeli z dráhy, jenže to bylo zbytečné, protože na zemi se letadlo ovládá zvláštní pákou a pedály. Páku i pedály ovládal v tu chvíli instruktor.

Letadlo nabralo během asi 10 sekund rychlost a instruktor mě upozornil, že již můžu zvedat. Přitáhl jsem páku k sobě a odlepili jsme se od země.

Stoupal jsem pod úhlem asi 10 stupňů. Všiml jsem si, že se blíží hladina 2000 stop, tak jsem potlačil páku a srovnal jsem letadlo. Zkontroloval jsem výšku, náklon a rychlost a zjistil jsem, že letíme rychleji a jsme v náklonu doprava. Stočil jsem berany doleva a letadlu chvíli trvalo, než se srovnalo. Levou rukou jsem někdy mezitím ubral trochu plynu.

Pak návodčí řekl nějaký další příkaz a já to opakoval a instruktor nastavoval pomocný ukazatel výšky a směru. Když řekl v jednom příkazu změnu všech tří parametrů, tak jsem si jedno z toho nezapamatoval.

Také bylo trochu náročné držet letadlo v rovině. Stačilo abych se víc soustředil na výšku nebo rychlost a už jsme někam zatáčeli :-)

Chtěl jsem udělat pravou zatáčku, začínám otáčet berany mírně doprava a letadlo se v té chvíli zhouplo, či co a bylo nakloněné doleva. Tak jsem prostě otočil berany víc a naklonili jsme se tolik, že jsme začali ztrácet výšku. Zkrátka kdykoliv jsem se příliš soustředil na jeden prvek ovládání, tak jsem ostatní neudržel.

Když jsem měl stoupat do 9000 stop, potkali jsme letadlo na kolizním kurzu a návodčí řekl, že mám zůstat na hladině 7000 stop. Koukl jsem se z okénka, ale byly tam jen mraky.

Let trval celkově asi 45 minut. Hodnocená část z toho byla 30 minut. Myslím, že se mi dařilo většinu letu udržovat požadované hodnoty.

Na konci letu jsme letěli kolem letiště Ruzyně. Měl jsem si ho pořádně prohlédnout a zapamatovat. Proletěli jsme rovnoběžně s drahou 24.

Návodčí ohlásil, že ukončuje navádění a že je na mně, abych si vybral dráhu na letišti a přistál. Instruktor se mě zeptal, jestli vím kde je letiště a já odpověděl, že je vzádu ne levé straně. Zatočil jsem doleva o 180° a začal jsem hledat letiště. Vpravo v předu v dálce byly nějaké budovy, připomnělo mi to pražský hrad, tak jsem si to namířil trochu vlevo od něj. Letěly jsme třeba 2 minuty a letiště nikde.

Kouknul jsem se do pravého okénka a ejhle. Pražský hrad měl nějakou deformovanou věž, která spíš připomínala tower na letišti. Oznámil jsem, že asi vidím tower, ale, že si nejsem jistý. Vedla tam nějaká dráha nebo silnice, ale byla monotóně šedivá a rostly u ní stromy. Řekl jsem, že asi vidím dráhu, ale že je mi divné, že u ní rostou stromy. Pak jsem zahlédl naváděcí světla, tak už jsem si byl jistý.

Z této části simulace jsem zklamaný, protože terén byl hodně plochý a letiště nevýrazné. Podle mě u ranveje určitě nerostou stromy.

Ohlásil jsem, že vidím dráhu a zatočil jsem doprava. Práh dráhy byl hodně blízko a byly jsme vlevo od dráhy. Řekl jsem, že bych zrušil přistání, protože jsem nevěřil tomu, že bych se trefil na začátek dráhy, ale instruktor řekl, ať přistanu.

Tak jsem zatočil hodně doprava a sledoval jsem, jak letíme na trávu mírně vlevo od dráhy. ATR by asi zvládlo přistát na travnaté ploše, ale já chtěl trefit dráhu. Znovu jsem hodně zabral doprava asi na sekundu a pak hned hodně doleva a dostal jsem se nad dráhu. Stále jsme mířili doprava mimo dráhu, ale podařilo se mi srovnat směr s dráhou a dopadli jsme na ní. Letadlo si poskočilo tak 30 metrů vysoko a po druhém dopadu se simulace zastavila.

Compass

Odpoledne jsme šli do počítačové učebny na testy compass. Testovalo se zda si dokážeme podle přístrojů představit letadlo v prostoru. Pak jsem joystickem a pedály udržoval ukazatele v nějaké hodnotě, což mi připomnělo hru, kde chodil opilec a měl dojít co nejdál.

Další test bylo udržet joystickem letadlo ve slalomové dráze. Z toho jsem byl hodně unavený, protože praporky na dráze se nepohybovali plynule, ale lagovali. Předpokládám, že byl problém ve výkonu počítače nebo v pomalém LCD.

Pak už si vzpomínám jen na matematiku, a fyziku. Matematika byla na čas a já nedopočítal poslední příklad. Na papíru jsem si vypočítal řešení pár sekund po limitu.

Testováním compass pro mě pilotní screening skončil. Ráno mi přišel email, že zítra budu mít psychologický pohovor s forenzním psychologem, ale že přesný seznam se ještě upřesní. Odpoledne pak přišel email, ve kterém bylo uvedeno, že ti co mají zítra pohovor dostali zprávu pomocí SMS. Přišlo mi divné, že mi poslali email a nenapsali do něj rovnou jestli mám naplánovaný pohovor, nebo ne. Co si pamatuji, tak ani na SMS se nedá spoléhat, myslím že může být doručena do 3 dnů od odeslání.

Pro jistotu jsem se ozval emailem, že s pohovorem nepočítám, protože jsem nedostal SMS a kdyby pro mě měli naplánován pohovor, ať se mi ozvou telefonicky. Na to jsem později dostal odpověď, že zítřejší pohovor se mě netýká a že žádná SMS je správně.

Byl jsem z toho zklamaný. Ráno jsem dostal email, kde mě informovali o zítřejším pohovoru a později mi to zruší a jasně neoznámí.

V pondělí tvrdili, že páteční forenzní psycholog má čas jen na několik kandidátů a že budou vybráni náhodně. To, že oznámili dnes ráno 7 z nás, že budeme mít pohovor a pak mě ze seznamu vyřadí spíše odpovídá systematickému výběru, než náhodnému.

Předpokládám, že místo mě zvolili jiného kandidáta, u kterého se jim bude hodit důkladnější profil osobnosti. Kandidáta u kterého se potřebují více ujistit, jak na tom je.

Přijímací pohovor

Po víkendu bych se měl dozvědět, zdali jsem zván na přijímací pohovor do Travel Service. Při angličtině jsem byl nervózní a to se odrazilo na mém výkonu, je tedy možné, že angličtinu jsem nesplnil. Ostatní testy cítím, že jsem splnil. Matematiku, fyziku a compass rozhodně, simulátor velmi pravděpodobně. Při testování psychiky jsem se cítil příjemně, tak i zde očekávám splnění požadavků.

Teď si tedy odpočinu a v pondělí čekám na oznámení výsledku.

středa 17. května 2017

třetí den pilotního screeningu

Dnešek byl kratší než předchozí dny. Na dnešek byla naplánována konverzace v angličtině a následně pohovor s psychology.

Než na mně přišla řada, dal jsem se do řeči s Honzou. Zjistil jsem, že si doma postavil simulátor Boeingu 737. Díly nakupuje ve Španělsku a Holandsku, něco koupil i v Číně. Přístrojovou desku vyrobily z monitorů, které zakryly stínítky imitující povrch desky. Nějaké části mají propojené na Arduino a myslím že i Raspbery, ale už si to přesně nepamatuji. Vlastně ani Honza netuší, jak přesně tyhle součástky fungují, programuje je Honzův známý.

Angličtina - pohovor

Ze všech plánovaných testů si nejméně věřím v angličtině. Jak již jsem psal v úvodním článku, myslím, že moje úroveň odpovídá úrovni B2 (upper intermediate). Posuzuji to podle toho, že jsem schopný všeho, co je uvedeno v definici:
Studenti úrovně B2 rozumí většinou mluvenému slovu, které se zabývá běžnými problémy (televize, film). Obdobné je to i při čtení textů. Mohou též číst prózu psanou aktuálním jazykem. Jsou schopni plynule konverzovat s rodilými mluvčími ve známé oblasti. Dokáží vyjádřit svůj pohled na daný problém a hovořit o možných výhodách či nevýhodách. Dokáží napsat podrobný text ze své oblasti a podchytit v něm jasně jeho význam.
A následujících věcí, které odpovídají úrovni C1 (Advanced), jsem schopen částečně:
Studenti úrovně C1 rozumí i nestrukturovanému projevu. Orientují se v pořadech rádia a televize. Rozumí a vciťují se do literárních textů, rozumí odborným textům. Flexibilně komunikují a vyjadřují své myšlenky jasně a bez obtíží. Jsou schopni jasně a podrobně hovořit o všech možných tématech. V psaném textu dokážou volit vhodný směr pro čtenáře.
Vím, že mám problémy s využitím neobvyklých časů, časové souslednosti. Jsem přesvědčen, že existují i další chyby, které dělám, ale které si teď nevybavuji.

Dnes byl tedy pohovor. Ještě před pohovorem jsem se koukl do svých poznámek, které jsem si udělal na individuálních lekcích s Káčou. Brzy jsem cítil, že se na to nechci koukat, tak jsem poslechl své pocity a papíry uklidil s vědomím toho, že takto je to v této situaci pro mě nejlepší.

Na pohovoru jsme se anglicky bavili o mojí minulosti, o tom, jak si vedu v testech. Ptala se mě, jestli znám výsledky z testů, tak jsem jí řekl, že ne. Ptala se mně, jak tedy vím, že jsem v testech uspěl. Odpověděl jsem, že nevím, že to prostě cítím.

Celkově jsme se bavily asi půl hodiny. Dvakrát jsem přeslechl co říkala, tak jsem jí požádal, aby mi to zopakovala. Několikrát jsem hledal slova, na chvíli jsem zmlkl, ale buď jsem si vzpomněl, nebo jsem to popsal jinak. Jednou jsem jí požádal, jestli by mi řekla opak k nějakému slovu, ale nechtěla :-) Také jsem měl problém s vyslovováním slova reliability. Asi jsem byl vystresovaný, protože tohle slovo jsem v pohodě používal v uplynulém týdnu při individuálních lekcích.

Na závěr se mě zeptala, jak vím že mám dostatečnou úroveň angličtiny. Řekl jsem jí, že na vysoké škole jsem absolvoval nejtěžší kurz, že v předminulé práci jsme komunikovali anglicky s Holaňdany, že v minulé práci jsem se účastnil několika jednání v angličtině. Řekl jsem, že usuzuji, že má úroveň je lepší než Intermediate. Na to odpověděla:
No, it's not. It's definitely not.
To mě naštvalo. Vzápětí jsem si uvědomil, že to je pouze její hodnocení. Pohovor jsme zakončili rozloučením a přáním úspěchu.

Před tím zhodnocením, jsem cítil že i tenhle test plním. Alespoň já za kritéria považuji být schopen rozumět a dorozumět se a to se dělo.

Psychologie - pohovor

Poté následoval pohovor se dvěmi psycholožkami.

Bavili jsme se o dětství, původní rodině, mojí současné rodině. O mém snu létat, jak jsem se k němu dostal, jak ho chci naplnit. Co budu dělat, když neuspěji.

Skoro 10 minut jsem popisoval obchodování na burze. Co k tomu používám, jak vyhodnocuji příležitosti. Bavili jsme se také o kryptoměnách. V tu chvíli si druhá psycholožka přestala zapisovat, asi jí to pohltilo natolik, že se na zapisování zrovna nesoustředila. Bylo to znát i z toho, že se přisunula blíže a naklonila se směrem ke mně.

Když se mně první ptala, co odstartovalo práci na sobě, řekl jsem že to bylo narození mojí první dcery. Vlastně, že to začalo ještě před jejím narozením, kdy jsme si sehnali knihy o výchově dětí. Zmínil jsem se o Naomi Altdort a ona odpověděla, jak je krásné, jak nás děti dokáží nastartovat, že je to zmíněno i v názvu knihy. Vzpomněl jsem si na název Vychováváme děti a rosteme s nimi. Potěšilo mě, že to někdo další zná.

Zmínil jsem i situaci, kdy mě před chvílí angličtinářka zhodnotila, že rozhodně nemám lepší angličtinu než Intermediate. Řekl jsem, že vím, že v emailu bylo uvedeno, že neúspěch v jakéhokoliv části testů znamená nesplnění screeningu, ale že si myslím, že třeba angličtina se dá natrénovat a že kdybych byl ideálním kandidátem z hlediska ostatních kritérií, stále si mě mohou vybrat.

Cesta domů

Pořád mi nebylo dobře z toho, že mi angličtinářka zhodnotila mojí angličtinu. Uvědomil jsem si, že to je její neprofesionalita. Vždyť já jsem se jí na hodnocení nezeptal, tak proč mi ho říká? Došlo mi, že jsem se proti jejímu útoku neohradil. Přemýšlím o tom, že se za ní zítra zastavím a vyřeším to s ní.

Zítra bude let na simulátoru a cvičení Compass. Na obojí se těším.

úterý 16. května 2017

druhý den pilotního screeningu

Dnes jsme měli celý den skupinové psychotesty.

Dělali jsme asi 6 různých cvičení, ale nebudu je popisovat přesně. Zeptal jsem se psychologa Martina, zdali můžu zveřejnit nějaký úkol, ale byl jsem požádán o nezveřejnění. Podle Martina by se mohlo stát, že by napříště ve stejném testu uchazeči měli očekávání a stavěli by se kvůli němu do nějaké role a neprojevili by se jací opravdu jsou. Z toho důvodu nebudu popisovat cvičení, pouze vjemy, jaké jsem měl.

Včera jsme měli individuální písemné testy (předchozí blog), tak jsem se pouze na chodbě bavil se dvěma klukama, a zapamatoval jsem si jen jméno Ondry, který ale není z mojí skupiny.

Ráno jsme začali teamovou prací, což bylo fajn. Ihned ze začátku se tak ukázali naše teamové dispozice. Já jsem se u tohoto úkolu ujal aktivity ještě s dalšími dvěma kolegy a určovali jsme postup k vyřešení úkolu. Zapojil jsem se tak, že jsem analyzoval naše neúspěchy a navrhoval jsem řešení. Ve vedení jsem spolupracoval s kolegy a všichni jsme společně úkol zvládli provést.

Později jsme se představovali navzájem, kreslili jsme a popisovali naše vlastnosti. Takže jsem si zapamatoval nějaká jména kolegů, ale už mi zase vypadla. Nojo, kdybych je hned použil ve větě, jak doporučuje maminka Adama z Dožeň, co se dá, třeba bych si je pamatoval.

O přestávce jsem sledoval Cabin Crew Training, kde si nacvičovali postupy při nouzovém přistání. Z trupu letadla se ozvalo houkání, hučení (jak od motorů) a skrz okna bylo vidět, že zhasla světla. A zevnitř se ozvalo zpívání. Tedy, já myslel, že to je zpívání, nějaký motivační pokřik, ale bylo to spíš skandování Brace, Brace, Brace, Keep your heads down. Podobně, jako je k vidění ve videu z obdobného výcviku. Zeptal jsem se na to Honzy a pak jsem se o tom bavil ještě s kolegou, tuším že Tomášem.

Dozvěděl jsem se, že posádka křičí pokyny na pasažéry bez využití rozhlasu/megafonu protože nemusí být funkční. Potřebují mít nadrilován ten nejzákladnější postup. Já myslím, že by se dal rozhlas použít, že by se postupovalo stejně a v případě, že by fungoval by pasažéři mohli lépe slyšet.

Také jsem se dozvěděl, že v případě bezpečného nouzového přistání na letišti posádka vynese baterky, vysílačku, lékárničku, lékárnu, megafon a další věci, i když nejsou potřeba. Je to proto, že posádka driluje takovýto postup, aby ho mohli provést co nejrychleji v případě opravdové nouze a tak tento postup využívají vždy. Za mě je rozhodně lepší vzít si pár věcí navíc, když je to možné, než je tam v případě nouze nechat.

Dnešní práce ve skupině mě hodně bavila. Ačkoliv jsem na dnešek spal nanejvýš 6 hodin a ještě nekvalitně, dnešní cvičení bylo pro mě tak snadné a osvěžující, že jsem si ho užil. Teď sedím doma a přikrádá se únava.

Ještě včera jsem žil v domění, že pokud projdu, budu dělat pohovory u ČSA nebo Travel Service. Přemýšlel jsem, co chci víc.

ČSA je pro mě zavedená značka, prestižnější než Travel Service, ale po katastrofě Aeroflotu letu 593 z 23. března 1994 mám dojem, že Airbusy nemají domyšlené řídící a kontrolní mechanismy - alespoň v té době neměli. V případě letu 593 se totiž odpojila část autopilota, což bylo signalizováno jen jedním světýlkem na palubní desce, kde je světýlek snad stovka. Nevím, jestli je od té doby zpětná vazba vylepšena, ale piloti se alespoň trénují na tuto situaci.

Nemám tedy pocitově k Airbusům takovou důvěru. Je to ovlivněno i obecným míněním o francouzských autech, francouzských programátorech (pracoval jsem s uživatelským rozhranním settopboxu Sagem) a celkově francouzském sociálním státu, který podle mě podporuje neschopnost. Zvažoval jsem tedy, že bych se spíš přihlásil do Travel Service, který provozuje letadla Boeing - myslím, že se to hodí i do budoucna. Tuším, že Boeing prodává více letadel než Airbus.

Stále jsem však neměl úplně jasno. Když jsem se dnes dozvěděl, že uchazeči o MPL půjdou k Travel Service, zmizela mi nutnost volby a cítím teď o něco jasnější budoucnost :-)

Těším se na další testy, zítra bude mluvená angličtina a osobní psychologický rozbor.

první den pilotního screeningu

Mám za sebou první den pilotního screeningu MPL v CATC na letišti Ruzyně.

Fyzika a matematika

Jako první jsme měli test fyziky a matematiky. Před testem jsem si představoval, že by tam mohli být matice a vektory a to už jsem delší dobu nepoužíval, ale věřil jsem si, že bych to nějak odvodil. Fyziku jsem měl na základní škole a pak jeden semestr na vysoké, ale ani toho jsem se nebál, neboť základní fyzikální jevy sleduji kolem sebe docela často a celkem tomu rozumím.

Dostali jsme zadání a začal jsem počítat. Bylo to docela snadné, asi tak na polovinu by stačila základoškolská matematika a fyzika. Zbytek se dal odvodit s lehkou znalostí středoškolské matematiky a s využitím vzorečků, které byly u některých příkladů.

Zasekl jsem se ale na jednom příkladu, u kterého byl uvedený vzoreček pro výpočet, ale když jsem ho použil, vyšel mi výsledek blbě. Nakonec se mi podařilo na základě zmíněného vzorečku sestavit vlastní a s ním jsem dosáhl výsledku, který mi dává smysl.

V testu jsem odhalil také 2 chytáky, na což jsem pyšný :-)

Angličtina písemně

Poté následoval test z angličtiny. Když jsem minulý týden vyplňoval cvičně jeden test, zjistil jsem, že dělám nějaké chyby, kterým nerozumím. Zařídil jsem si tedy prozatím 2 lekce individuální výuky. Dost mi to pomohlo, ale ještě jsem si nezapamatoval jak se přesně používá časování v podmínkových větách. Je tedy možné, že v testu jsem udělal přesně tuto chybu a pak možná pár dalších. Většinu jsem podle mě vyplnil správně.

Psychotesty

Dostali jsme tlustou obálku ve které bylo několik testů. Na začátku psychotestů nám psycholog řekl, že vyplníme 600 otázek, tak ať nad nimi nepřemýšlíme dlouho, protože deadline bude v 18 hodin. Vypočítal jsem si, že musím dát průměrně více než 3 za minutu (zbývali 3 hodiny času).

Již v prvním testu bylo asi 580 otázek a já to měl hotové možná dřív než za hodinu. Vyplnil jsem i druhý test, který nám psycholog popsal (ten mě stál dost úsilí) a myslel jsem si, že to je vše a že zbytek obálky se bude vyplňovat třeba zítra na skupinových psychotestech. Jenže to tak nebylo. Těch 600 otázek o kterých psycholog mluvil se týkalo jen začátku :-(

Další test byl stejného typu jako předchozí, takže jsem na to vynaložil zase strašně moc úsilí. V těch dvou testech bylo dohromady asi 40 úkolů, ale jejich vyplňování mi zabralo možná hodinu.

Naštěstí poslední 2 testy byly jednodušší. Jeden byl klasický IQ test (tam si myslím, že jsem vyplnil vše správně) a poslední byl test emoční inteligence.

Domů jsem odcházel vyčerpaný (hlavně z psychotestů) a šťastný.