zdanění robotů

Dnes jsem opět narazil na článek, který popisuje nepochopení a strach z toho, že roboti vezmou lidem práci. Článek se nachází na diit.cz.

V článku je zmíněno, že již před 100 lety byly podobné obavy. Tenkrát se lidé báli, že jim stroje vezmou práci a tak různá hnutí bojkotovala zavádění strojů, případně stroje rozbíjeli. Já osobně si myslím, že ta situace trvá ještě déle, již od vynálezu páry.

V té době lidé opravdu o práci přišli. Přišli o práci, kterou lépe zastali stroje. Přišli o práci, kterou mohla vykonávat jakákoliv jiná nekvalifikovaná osoba, či dokonce stroj. Stejně tak přijdou o nekvalifikovanou práci lidé i dnes a budou o ni nejspíš přicházet i v budoucnu. Často se najde někdo, kdo danou práci zvládne vykonávat lépe, či levněji a ten nahradí toho, kdo je méně přínosný pro podnikatele. Může to být člověk a časem to třeba bude robot. Bude to ten, kdo bude pro podnikatele přínosnější. Když podnikatel nahradí málo kvalifikovaného člověka robotem, ušetří náklady případně zvýší výkon a to pro něj bude představovat vyšší zisk.

V článku je napsáno:

 Ano, původní idealisté 19. století to viděli tak, že díky přesunu práce na stroje bychom mohli místo 16hodinového, později 12hodinového či 8hodinového dne pracovat třeba jen 4 hodiny denně, za stejné peníze a díky pokroku lidstva v technice míti více času na rodinu, vlastní život a tak dále. Jenže tohle je komunisticko-idealistická představa, která naráží na to, že ten, kdo bude z technického pokroku profitovat, je v kapitalistické společnosti vždy jen a pouze majitel firmy. 

Jak historie dokazuje, opravdu se zkrátila pracovní doba. Nyní je běžných 8 hodin denně, já sám vyhledávám práce ještě kratší. Mám informace, že více lidí si volí kratší pracovní úvazky a tak očekávám, že i další lidé si budou pracovní dobu zkracovat.

Obvyklá motivace podnikatele je mít co nevyšší zisk, jenže když  na stejném trhu budou působit alespoň 2 výrobci a trh bude saturovaný (budou se snažit získat zákazníka), budou motivováni snižit svůj zisk.

Od průmyslové revoluce do dnešní doby můžeme získat za méně práce více statků. A více statků si mohou dovolit i nejchudší. V dnešní době žije pod hranicí chudoby již jen asi 10% lidí celosvětově a stále to klesá, viz. článek na idnes.cz. To je podle mně způsobeno právě dostupnějšími statky - za méně práce (a tudíž peněz) se dá získat více jídla a dalších věcí.

Zkrátka, s citovaným odstavcem nesouhlasím, protože takovéto ultimativní prohlášení odporuje realitě, jak ji můžeme vidět kolem sebe. V kapitalistické společnosti profituje prvotně majitel firmy a následně i zbytek společnosti.

Historie ukazuje, že některé práce již nebudou vykonávat lidé a zároveň, že více lidí si bude moci dovolit více věcí. Méně kvalifikované práce budou více a více vykonávány stroji a lidé se přizpůsobí. Například se vzdělají a začnou opravovat stroje, budou pro ně vytvářet programy, budou vymýšlet nové stroje. Jiní naopak budou vyrábět věci ručně a zákazníci je koupí, protože pro ně budou mít vyšší hodnotu než mainstream.

Pro nekvalifikované pracovníky nejhorší možný scénář, kde by přišli o práci a nedokázali se přizpůsobit poptávce po nových profesích, v tomto scénáři by se mohla společnost rozdělit. Vznikly by 2 společenské vrstvy:

1. Majitelé robotů a lidé pracující v oborech, které roboti nenahradili
2. Lidé nadále vykonávající práce, které dokážou vykonávat roboti

Pokud by lidé z druhé vrstvy nemohli nabídnout nic lidem z první vrstvy (a tak na oplátku využít jejich služeb), stále by si mohli nabízet statky navzájem. Existovala by jejich vlastní ekonomika oddělená od ekonomiky první vrstvy. V této oddělené ekonomice by si nadále mohli žít dosavadním životem bez možnosti využívat statky vytvořené roboty. Více se dá dočíst například na mises.cz.

Takováto situace je vlastně již dnes, asi 90% kapitálu drží 10% lidí. A i tito boháči si nadále kupují statky od ostatních, protože to uspokojuje jejich potřeby.

Z tohoto pohledu je zdanění robotů nesmyslné. Jedná se pouze o brzdu pokroku, který se stejně prosadí, protože zákazníci si raději koupí levnější zboží. Proč tedy pokrok, který probíhá již 2 století nyní násilně mrvit?

Z vybraných peněz navrhuje Bill Gates financovat vzdělávací/rekvalifikační programy. Myslím, že to nekvalifikovaným lidem může znít pěkně, ale rozhodně to bude náchylné na všechny negativní projevy, které se vyskytují u státem spravovaných peněz. Část vybraných peněz spotřebuje státní aparát na svůj chod, část se nejspíš odkloní spřáteleným stranám (obvyklá korupce), část se dá na projekty, které s tím nesouvisí (např. cyklostezky) atd. a pouze drobná část půjde na zvolené programy. A i zvolené programy nebudou tak kvalitní, protože stát při přidělení grantu nekontroluje kvalitu v dostatečné míře. Stát je špatný správce peněz, jak se dokola, znovu a znovu ukazuje.

Místo toho věřím tomu, že část peněz sami podnikatelé investují do rekvalifikačních programů, protože to pro ně je přínosné. Stejně jako v dnešní době některé firmy investují do programů pro propuštěné zaměstnance, aby snáze našli uplatnění. V takovém systému jsou spokojenější obě strany a je to jejich motivace.

Z toho co podle článku navrhuje Bill Gates mám dojem, že je naivní socialista nebo závidí majitelům robotů.

big brother awards 2016

Dnes mě překvapila cena v kategorii Výrok Velkého bratra, kde je odsouzen výrok: "… Každý z nás za sebou zanechává elektronickou stopu a množství těch údajů bude růst. Tak to zkrátka je a s tím už se nic neudělá…".

Myslím, že zmíněná věta věrně popisuje skutečnost a cenu Miroslav Lukeš dostal pouze proto, že je generálním ředitelem MasterCard.

V dnešní době je naše elektronická stopa skutečně velká a není se co divit, protože informace představují moc. Každé CRM obsahuje informace o zákazníkovi, aby se s jejich pomocí dalo lépe navázat vztah se zákazníkem. Google, Facebook a reklamní systémy na webu udržují přehled o tom, jaké stránky jste navštívili (mají přehled pouze o těch stránkách, kde je vložen kód Googlu, Facebooku nebo reklamního systému, ale tyto stránky jsou ve většině). S pomocí tohoto přehledu se snaží personalizovat reklamu, vyhledávání, servírování zpráv podle profilu uživatele. Snaží se prohloubit vztah se zákazníkem a není na tom nic špatného.

Stejně tak vydavatelé platebních karet již léta shromažďují informace o platbách, tj. částkách a terminálech, kde se s nimi platí. S pomocí těchto dat také prohlubují vztah se zákazníkem. Když například použijete kartu za neobvyklých podmínek, banka vám zavolá a zeptají se vás, zdali jste tuto platbu uskutečnili vy. To je možné právě jen díky využití dat, která o vás sbírá a vyhodnocuje karetní společnost.

V dnešní době se stále častěji objevuje využití Big Data, shromažďování, filtrování a vyhledávání statistických souvyslostí ve zdánlivě nesouvisejících datech. Po Big Data je poptávka z hlediska společností, protože si uvědomují, že s pomocí vhodných dat mohou cíleněji působit na zákazníka.

Možná se vám to zdá divné a myslíte že nechcete, aby o vás někdo sbíral data, avšak dost často skutečně chcete něco jiného. Představte si, že jdete do své oblíbené restaurace, kde vás obsluha zná. Chcete aby se vás obsluha vždy ptala co si dáte k pití, i když si pravidelně dáváte stejný nápoj? Je pro vás příjemnější, když obsluha řekne, zdali si k jídlu dáte pití jako obvykle?

Zkrátka stav, kdy zákazníkovi někdo nabídne to, co je pro něj lákavější, je pro obě strany výhodný. Dokud to bude pro výhodné, tak se to bude rozrůstat a ne omezovat i přes snahy to regulovat. Tak to zkrátka je a s tím už se nic neudělá... :-)

Pokud vám opravdu vadí ztráta soukromí při používání karty, určitě to dokážete dát najevo karetní společnosti tím jediným způsobem, kterému porozumí - hlasujte penězi. Když nebudete používat kartu, karetní společnost na vás nebude realizovat zisk a dostane zpětnou vazbu. Když přesvědčíte i lidi ve svém okolí o ceně za ztrátu soukromí, bude vazba silnější. Kdo chce používat anonymní platby, může v dnešní době používat hotovost nebo kryptoměny, například BitCoin. Nabídněte prodejci platbu, která vám vyhovuje, prodejce se při dostatečném zájmu rád přizpůsobí.

zákaz využívání slev

Dnes jsem narazil na návrh, aby operátoři nesměli poskytovat slevy koncovým spotřebitelům. Takovýto návrh je z několika důvodů nevhodný:

1. Je každého prodejce osobní věc, zdali nabídne slevu oproti inzerované ceně. Už tento bod sám o sobě stačí k tomu, abych opovrhoval předkladatelem ministrem MPO Janem Mládkem, protože neuznává svobodu a prosazuje totalitu.
2. Zákazníci schopní vyjednávat nebudou mít nadále legální možnost dohodnout si vzájemně výhodné podmínky.
3. Neschopní zákazníci nebudou mít motivaci stát se schopnými.
4. Tuším, že prodejci se oslabí motivace zlevňovat své služby.

Občas se v diskuzích objeví názor, že za předražené služby našich telekomunikačních operátorů může stát, případně ČTÚ. Podle mě je to blbost, protože stát pouze rozdává příděl frekvencí a nastavuje za to rámcová pravidla a ČTÚ pouze dohlíží na dodržování těchto pravidel.

Největší vliv na cenu má poptávka, což se potvrzuje v případě firemních tarifů. Firmy si dokáží poptat takové ceny, které jsou drobným zlomkem oficiálních ceníkových cen.

Stejně tak mohou na nízké ceny dosáhnout koncoví zákazníci, recept je snadný: "zeptat se na slevu". Jenže to je něco co v ČR nemá tradici a spousta lidí na smlouvání hledí jak na něco přízemního, barbarského, necivilizovaného. Ano, v civilizovaném světě je snadné nakupovat podle ceníkových cen, ale lidé, kteří si uvědomují svou hodnotu si umějí najít výhodné podmínky a umí změnit poskytovatele. Jak smlouvání, tak změna poskytovatele je ukazatelem vlastní hodnoty a pobídkou protistraně, aby nabídla výhodnější podmínky.

Na trhu se ceny vždy setkají na průsečíku nabídky a poptávky. Kde je poptávka chabá je prostě cena vyšší a nezmění se to, dokud se lidi nenaučí starat o své potřeby.

Já sám nižší ceny nepotřebuji. Dříve, když jsem nižší ceny chtěl, jsem si je vyjednal například na retenčním oddělení. Operátor mi nabídl nižší ceny, protože i za méně peněz jsem pro něj byl ziskový a já zůstal, protože mi nižší ceny vyhovovali. Také jsem v průběhu let 4 krát změnil operátora, protože jsem šel tam, kde jsem získal lepší služby. Když se na trhu objevili virtuální operátoři, našel jsem si takového, jehož ceníkové ceny mi vyhovují - nemám tedy nyní potřebu v tomto segmentu smlouvat.

PS: Mám chuť napsat, že všichni co brblají na vysoké ceny a že by někdo třetí (stát, ČTÚ) se měl o to postarat, jsou strašný lemplové. Dokud budou lemplové chtít po jiných, aby jim zjednodušovali život a sami pro to nic neudělají, nikdy toho trvale nedosáhnou. Já to znám, před lety jsem byl jedním z těch lemplů a můj život se změnil, až když jsem se začal starat o své vlastní blaho.