Nedávno jsme se doma už poněkolikáté dostali k tématu, že věda je převlečená víra. Já to tak vnímám, ale lidé v okolí to ještě nechápou. K poslední debatě nás právě přivedla komunikace s kamarádkou, která napsala, že jí víra nestačí a potřebuje opodstatněné argumenty, které poskytuje exaktní věda.
Nejprve jsem si myslel, že medicína není exaktní věda, tak jsem si nejprve přečetl popis exaktních věd na Wikipedii a uvěřil jsem, že medicína se dá považovat za exaktní vědu. Podle mě například psychologie patří do medicíny a psychologie není exaktní věda, protože se nelze v modelu oprostit od interakcí sledovaného subjektu. Z toho důvodu nepovažuji celou medicínu za exaktní vědu, ale pouze její části.
Exaktní věda znamená, že opakované testy na určitém modelu vrací přesné výsledky. Přesné znamená, že měřené hodnoty jsou v rámci určitých odchylek stejné. Jenže přesné neznamená správné. Ve vědeckém přístupu se tedy teorie považuje za správnou do doby, kdy se vyskytne důkaz který ji vyvrátí.
Ve vědě se nedá prokázat, že výsledek je správný, dá se pouze dokázat, že teorie je nesprávná.
Kdokoliv považuje vědecké výstupy za správné pouze aplikuje svoji víru. I vědci mají víru. Projevuje se to tím, že nejprve stvoří teorii a poté ji ověří. V tom slově se to právě ukazuje. Vědec věří ve správnost teorie a její ověření je následné utvrzení víry na základě vnějších důkazů.
Tvrdím, že většina z nás má víru ve vědecké poznání. Důkaz je jednoduchý: ověřili jste všechny teorie, kterým věříte? Nejspíš ne a nejspíš se o to ani nepokoušíte, protože máte dostatečnou víru. Kdybyste víru neměli, stále byste ověřovali vědecké výstupy. Vlastně stejně byste se i chovali, kdybyste měli víru v nesprávnost teorie.
Je to tedy jednoduché - věříme ve správnost vědy, ale jsme ovlivňováni prohlášeními, že víra je méněcenná oproti vědě. Spousta lidí si to myslí a přitom jen věří ve vědu. A o co více věří, o to více se bijí za svou víru a vedou svou náboženskou válku proti jinověrcům.
pátek 28. dubna 2017
středa 19. dubna 2017
nejhorší varianta stavby metra D
Dnes jsem si přečetl, že Praha se chce pustit do výstavby metra D i když nemá dokončen výkup potřebných pozemků. Rozhodli se pro variantu, kdy postaví pouze 2 stanice, ke kterým mohou snadno získat pozemky.
Na první pohled to může vypadat rozumně, začít stavět takovou část, ke které mohou získat pozemky. Po krátkém zamyšlení se ale ukáže, že je to plýtvání penězi. Celková cena za výkup pozemků tímto vzroste.
Dokud nemá zájemce vykoupeny všechny potřebné pozemky, může zkoušet vykoupit pozemky za nižší cenu, než když je zřejmý jeho záměr a on ho již nemůže snadno měnit. Tím, že Praha postaví první stanice metra se tento záměr uzamkne. Již nebude možné levně změnit trasování. Praha bude odkázána na nutnost vykoupit další pozemky i za vyšší cenu, nebo živořit s pár stanicemi.
V případě metra D je již několik (desítek) let znám záměr, kde by měly být vybudovány stanice. Majitelé zmíněných pozemků tak mohou vyžadovat vyšší cenu, protože nemají konkurenci.
Nejistota ohledně toho, zdali se brzo začne stavět metro, a tudíž bude mít Praha velký zájem o vykoupení pozemků, je faktor, který prozatím drží ceny pozemků níže. Pokud by majitel pozemku chtěl pozemek prodat, dostane od kupce více peněz, pokud se metro bude stavět brzy, než když není jisté, jestli se vůbec někdy bude stavět.
Státní a obecní instituce nemají potřebu pracovat efektivně. Jak by vypadala situace, kdy by soukromý investor chtěl vybudovat metro?
Investor by jednal nejenom s majiteli pozemků, kde plánuje stanice, ale i s majiteli pozemků, kde by mohli být stanice umístěny alternativně. Může vykupovat potřebné i alternativní pozemky.
Vykoupením pozemků by dal najevo, v jaké trase by metro pravděpodobně vedlo, ale stále může upřednostnit jinou trasu, která by vyšla levněji. Následně by nevyužité pozemky poté třeba znovu odprodal. I kdyby prodal za nižší cenu, než nakoupil, stále by mohl ušetřit oproti variantě, kdy má zájem o konkrétní pozemek a vlastník to ví.
Ještě levněji by vyšlo, kdyby uzavíral smlouvy o pozdějším vykoupení pozemků. Tím by se na katastru neprojevilo, kudy by která trasa mohla vést. Majitelé pozemků by si navzájem konkurovali a neměli by přehled o tom, jak je která trasa rozpracovaná.
Investor by v průběhu uzavírání potřebných smluv stále vyhodnocoval která varianta je pro něj nejvýhodnější. Jakmile by měl investor všechny potřebné smlouvy pro jednu trasu, mohl by i nadále usilovat o trasu výhodnější. Když by majitelům pozemků dal najevo, že má zájem koupit jejich pozemek, ale protože disponuje náhradní trasou, majitel pozemku by cítil konkurenci a cena by byla nižší.
Investor by začal stavět metro až ve chvíli, kdyby cítil jistotu, že mu projekt vydělá a nebude se mu prodražovat oproti plánům. Postavit 2 stanice nevypadá na řádné nakládání se svěřenými prostředky.
Představitelé Prahy, místo aby řešili problém s vykupováním pozemků, se soustředí na vybudování dvou stanic metra se sporným přínosem.
Plánovaná stanice Olbrachtova je poblíž metra Pankrác i Budějovická. Z obou se tam dá dojít asi za 10 minut pěšky. Aktuálně tam projíždí z obou stanic několik autobusových linek. Přínos v otevření trasy pro cestující tedy bude minimální.
Výstavbu metra by to mohlo urychlit pouze v případě, že by ihned po vyrubání stanic pokračovalo rubání směrem k dalším stanicím. Pokud ty v té době nebudou mít vykoupené pozemky, nejspíš se stavba stejně zastaví a žádné urychlení se neprojeví.
Adriana Krnáčová poukazuje na to, že se zde vyzkouší automatický provoz metra. To vypadá, že v dnešní době, kdy již v několika městech na světě jezdí automatické soupravy, na silnicích se objevují autonomní vozy, nedůvěřují automatickému provozu metra v Praze.
Nevýhody tohoto řešení, jsou kromě zdražení výkupu pozemků i neefektivní obslužnost stanice Olbrachtova, která je v současnosti pokrytá lépe autobusy, než metrem pendlujícím mezi dvěmi stanicemi. Provoz souprav bude nejspíš dražší v přepočtu na pasažéra, než v případě autobusu.
Přerušení prací na budování trasy metra a opětovné zahájení je nákladnější, než když razící štít razí bez zastavení.
Provoz na trase D může mít smysl, pokud se postaví trasa alespoň na Nové Dvory, nejlépe až do Písnice, protože bližší stanice jsou nyní snadno dostupné autobusy ze stanic Pankrác, Budějovická a Kačerov. Dále také může mít smysl propojit Pankrác a Náměstí Míru, což by odlehčilo provozu přes Nuselský most. Kratší trasy nejsou v současnosti ekonomické.
Myslím, že pro Pražany, potažmo všechny občany ČR, je výhodnější nemít metro D, než jeho postavení v této formě.
Na první pohled to může vypadat rozumně, začít stavět takovou část, ke které mohou získat pozemky. Po krátkém zamyšlení se ale ukáže, že je to plýtvání penězi. Celková cena za výkup pozemků tímto vzroste.
Dokud nemá zájemce vykoupeny všechny potřebné pozemky, může zkoušet vykoupit pozemky za nižší cenu, než když je zřejmý jeho záměr a on ho již nemůže snadno měnit. Tím, že Praha postaví první stanice metra se tento záměr uzamkne. Již nebude možné levně změnit trasování. Praha bude odkázána na nutnost vykoupit další pozemky i za vyšší cenu, nebo živořit s pár stanicemi.
V případě metra D je již několik (desítek) let znám záměr, kde by měly být vybudovány stanice. Majitelé zmíněných pozemků tak mohou vyžadovat vyšší cenu, protože nemají konkurenci.
Nejistota ohledně toho, zdali se brzo začne stavět metro, a tudíž bude mít Praha velký zájem o vykoupení pozemků, je faktor, který prozatím drží ceny pozemků níže. Pokud by majitel pozemku chtěl pozemek prodat, dostane od kupce více peněz, pokud se metro bude stavět brzy, než když není jisté, jestli se vůbec někdy bude stavět.
Státní a obecní instituce nemají potřebu pracovat efektivně. Jak by vypadala situace, kdy by soukromý investor chtěl vybudovat metro?
Investor by jednal nejenom s majiteli pozemků, kde plánuje stanice, ale i s majiteli pozemků, kde by mohli být stanice umístěny alternativně. Může vykupovat potřebné i alternativní pozemky.
Vykoupením pozemků by dal najevo, v jaké trase by metro pravděpodobně vedlo, ale stále může upřednostnit jinou trasu, která by vyšla levněji. Následně by nevyužité pozemky poté třeba znovu odprodal. I kdyby prodal za nižší cenu, než nakoupil, stále by mohl ušetřit oproti variantě, kdy má zájem o konkrétní pozemek a vlastník to ví.
Ještě levněji by vyšlo, kdyby uzavíral smlouvy o pozdějším vykoupení pozemků. Tím by se na katastru neprojevilo, kudy by která trasa mohla vést. Majitelé pozemků by si navzájem konkurovali a neměli by přehled o tom, jak je která trasa rozpracovaná.
Investor by v průběhu uzavírání potřebných smluv stále vyhodnocoval která varianta je pro něj nejvýhodnější. Jakmile by měl investor všechny potřebné smlouvy pro jednu trasu, mohl by i nadále usilovat o trasu výhodnější. Když by majitelům pozemků dal najevo, že má zájem koupit jejich pozemek, ale protože disponuje náhradní trasou, majitel pozemku by cítil konkurenci a cena by byla nižší.
Investor by začal stavět metro až ve chvíli, kdyby cítil jistotu, že mu projekt vydělá a nebude se mu prodražovat oproti plánům. Postavit 2 stanice nevypadá na řádné nakládání se svěřenými prostředky.
Představitelé Prahy, místo aby řešili problém s vykupováním pozemků, se soustředí na vybudování dvou stanic metra se sporným přínosem.
Plánovaná stanice Olbrachtova je poblíž metra Pankrác i Budějovická. Z obou se tam dá dojít asi za 10 minut pěšky. Aktuálně tam projíždí z obou stanic několik autobusových linek. Přínos v otevření trasy pro cestující tedy bude minimální.
Výstavbu metra by to mohlo urychlit pouze v případě, že by ihned po vyrubání stanic pokračovalo rubání směrem k dalším stanicím. Pokud ty v té době nebudou mít vykoupené pozemky, nejspíš se stavba stejně zastaví a žádné urychlení se neprojeví.
Adriana Krnáčová poukazuje na to, že se zde vyzkouší automatický provoz metra. To vypadá, že v dnešní době, kdy již v několika městech na světě jezdí automatické soupravy, na silnicích se objevují autonomní vozy, nedůvěřují automatickému provozu metra v Praze.
Nevýhody tohoto řešení, jsou kromě zdražení výkupu pozemků i neefektivní obslužnost stanice Olbrachtova, která je v současnosti pokrytá lépe autobusy, než metrem pendlujícím mezi dvěmi stanicemi. Provoz souprav bude nejspíš dražší v přepočtu na pasažéra, než v případě autobusu.
Přerušení prací na budování trasy metra a opětovné zahájení je nákladnější, než když razící štít razí bez zastavení.
Provoz na trase D může mít smysl, pokud se postaví trasa alespoň na Nové Dvory, nejlépe až do Písnice, protože bližší stanice jsou nyní snadno dostupné autobusy ze stanic Pankrác, Budějovická a Kačerov. Dále také může mít smysl propojit Pankrác a Náměstí Míru, což by odlehčilo provozu přes Nuselský most. Kratší trasy nejsou v současnosti ekonomické.
Myslím, že pro Pražany, potažmo všechny občany ČR, je výhodnější nemít metro D, než jeho postavení v této formě.
pondělí 17. dubna 2017
pilotní screening
V dětství jsem chtěl být pilotem letadla, ale vydal jsem se jinou životní cestou. Stále mě baví sledovat letadla, přemýšlím o létání vírníkem a skákání s padákem. Před lety jsem si udělal parašutistický výcvik, seskákal jsem předepsaný počet seskoků s automatickým otevřením padáku (na trhačku) a navázal jsem na to pokračujícím výcvikem, kdy jsem padal volným pádem (stabilizovaným padáčkem) a hlavní padák jsem si již otevřel sám.
Seskoky jsem si užíval. Pocit volnosti, nadhledu, moci a zodpovědnosti za vlastní život, to vše mě na skákání baví.
Nedávno jsem si uvědomil, že mě práce v posledních zaměstnáních vyčerpávala, protože nespadala do toho o co se zajímám. Baví mě letectví, kosmonautika, technologie. Programování TV a e-shopů není to co by mě naplňovalo.
Občas, když letadla přilétají do Prahy Ruzyně na dráhu 30, tak letí pouze několik set metrů od našeho bytu. V takovém případě rád s dětmi sleduji prolétající stroje, obzvláště A 380, protože se mi líbí, jak je velké. Někdy sleduji letadla na webu flight radaru, občas zajedeme na nákup do Šestky a sledujeme letadla ze střechy.
Několikrát jsem narazil na různé články o práci pilota nebo řídícího leteckého provozu. Vnímám, že pro oboje mám předpoklady. Když jsem si články četl, cítil jsem touhu být pilotem nebo řídícím, ale ze článků vyplývalo, že je potřeba perfektní angličtina. Perfektní angličtinou neoplývám, zvládám se domluvit, zvládám poslouchat filmy v angličtině a většině toho co říkají rozumím. Angličtinu v tomto případě cítím jako nedostatečnou orpoti tomu, co ve článcích psali. Také jsem netušil, jak se stát pilotem nebo řídícím - články výcvik nezmiňovali, předpokládal jsem, že se to studuje na vysoké škole. Zasnil jsem se, ale nijak reálně jsem o možnosti být pilotem nebo řídícím neuvažoval.
Před měsícem jsem na Youtube narazil na kanál Captain Joe, kde jsem se koukal na popis různých součástí letadel. Většina pro mě byla opakováním, dozvěděl jsem se ale i dost nového. Pocítil jsem opět chuť pilotovat letadla a začal jsem hledat možnost, jak se stát pilotem dopravních letadel a narazil jsem na výcvik Multi Crew Pilot. V popisu požadují angličtinu úrovně B2, což je asi moje úroveň. Chtěl jsem se hned přihlásit, ale formulář nefungoval. Nechal jsem to tedy být.
Pak zhruba za týden jsem se bavil s Terkou a uvědomil jsem si, že chci být pilotem. Znovu jsem si našel formulář, tentokrát již fungoval, tak jsem se přihlásil. Dostal jsem email se žádostí o motivační dopis a CV. Oboje jsem poslal a nyní očekávám odpověď.
Těším se na screening. Screening trvá 2 týdny a očekávám, že se o sobě dost dozvím. Měl by tam být test koordinace pohybů rukou + nohou + očí, jednoduchá matematika, test krátkodobé paměti, test řízení dvou konkurenčních úkolů, prostorová orientace, test techniky/fyziky, test mluvené a psané angličtiny, test profilu osobnosti. V rámci screeningu je testování předpokladů k létání, které se testuje v simulátoru, na to se hodně těším.
Z toho, co jsem zjistil že screening obsahuje, si myslím, že vše zvládnu. Jsou to věci které mě baví, které často používám. Na vysoké škole (před 13 lety) jsem si dokázal zapamatovat 12 číslic, dnes to bude asi méně.
V simulátoru jsem ještě nelétal. Dříve jsem hrál na počítači hry, kde jsem ovládal letadlo nebo vesmírnou stíhačku, takže orientaci v prostoru mám. Když jsem skákal s padákem, tak jsem letiště také našel a úspešně na něm přistál. Předpokládám, že lekce v simulátoru bude o dost intenzivnější zážitek než hraní na PC. Také bude zaměřena i na další úkoly, než jen prostorovou orientaci.
Pokud se chcete také stát pilotem, můžete se přihlásit na screening MPL. Uzávěrka letošního screeningu je 7.5.
Já už se nemohu dočkat :-)
Seskoky jsem si užíval. Pocit volnosti, nadhledu, moci a zodpovědnosti za vlastní život, to vše mě na skákání baví.
Nedávno jsem si uvědomil, že mě práce v posledních zaměstnáních vyčerpávala, protože nespadala do toho o co se zajímám. Baví mě letectví, kosmonautika, technologie. Programování TV a e-shopů není to co by mě naplňovalo.
Občas, když letadla přilétají do Prahy Ruzyně na dráhu 30, tak letí pouze několik set metrů od našeho bytu. V takovém případě rád s dětmi sleduji prolétající stroje, obzvláště A 380, protože se mi líbí, jak je velké. Někdy sleduji letadla na webu flight radaru, občas zajedeme na nákup do Šestky a sledujeme letadla ze střechy.
Několikrát jsem narazil na různé články o práci pilota nebo řídícího leteckého provozu. Vnímám, že pro oboje mám předpoklady. Když jsem si články četl, cítil jsem touhu být pilotem nebo řídícím, ale ze článků vyplývalo, že je potřeba perfektní angličtina. Perfektní angličtinou neoplývám, zvládám se domluvit, zvládám poslouchat filmy v angličtině a většině toho co říkají rozumím. Angličtinu v tomto případě cítím jako nedostatečnou orpoti tomu, co ve článcích psali. Také jsem netušil, jak se stát pilotem nebo řídícím - články výcvik nezmiňovali, předpokládal jsem, že se to studuje na vysoké škole. Zasnil jsem se, ale nijak reálně jsem o možnosti být pilotem nebo řídícím neuvažoval.
Před měsícem jsem na Youtube narazil na kanál Captain Joe, kde jsem se koukal na popis různých součástí letadel. Většina pro mě byla opakováním, dozvěděl jsem se ale i dost nového. Pocítil jsem opět chuť pilotovat letadla a začal jsem hledat možnost, jak se stát pilotem dopravních letadel a narazil jsem na výcvik Multi Crew Pilot. V popisu požadují angličtinu úrovně B2, což je asi moje úroveň. Chtěl jsem se hned přihlásit, ale formulář nefungoval. Nechal jsem to tedy být.
Pak zhruba za týden jsem se bavil s Terkou a uvědomil jsem si, že chci být pilotem. Znovu jsem si našel formulář, tentokrát již fungoval, tak jsem se přihlásil. Dostal jsem email se žádostí o motivační dopis a CV. Oboje jsem poslal a nyní očekávám odpověď.
Těším se na screening. Screening trvá 2 týdny a očekávám, že se o sobě dost dozvím. Měl by tam být test koordinace pohybů rukou + nohou + očí, jednoduchá matematika, test krátkodobé paměti, test řízení dvou konkurenčních úkolů, prostorová orientace, test techniky/fyziky, test mluvené a psané angličtiny, test profilu osobnosti. V rámci screeningu je testování předpokladů k létání, které se testuje v simulátoru, na to se hodně těším.
Z toho, co jsem zjistil že screening obsahuje, si myslím, že vše zvládnu. Jsou to věci které mě baví, které často používám. Na vysoké škole (před 13 lety) jsem si dokázal zapamatovat 12 číslic, dnes to bude asi méně.
V simulátoru jsem ještě nelétal. Dříve jsem hrál na počítači hry, kde jsem ovládal letadlo nebo vesmírnou stíhačku, takže orientaci v prostoru mám. Když jsem skákal s padákem, tak jsem letiště také našel a úspešně na něm přistál. Předpokládám, že lekce v simulátoru bude o dost intenzivnější zážitek než hraní na PC. Také bude zaměřena i na další úkoly, než jen prostorovou orientaci.
Pokud se chcete také stát pilotem, můžete se přihlásit na screening MPL. Uzávěrka letošního screeningu je 7.5.
Já už se nemohu dočkat :-)
sobota 15. dubna 2017
Orion: Na vaření
Chtěl jsem koupit čokoládu na vaření, tak jsem zamířil do obchodu u nás na sídlišti. U regálů s čokoládami jsem si všimnul dvou výrobků na vaření od výrobců Figaro a Orion. Měly podobnou cenu, stejnou váhu, tak jsem se chtěl kouknout na složení.
Na obalu Figara bylo na zadní straně napsáno složení. Zjistil jsem, že obsahuje palmový tuk a asi 35 % kakaa. Chci kupovat co nejméně palmového tuku, tak mě ještě zajímalo složení Orionu.
Koukl jsem se na zadní stranu obalu a uviděl jsem návod na přípravu bábovky, složení jsem neviděl. Otočil jsem tedy čokoládu na přední stranu a tam také složení nebylo. K čemu mi výrobce popisuje recept na bábovku, když si ho mohu pohodlně vyhledat jinde? A k čemu mi je recept na bábovku, když chci připravit jiné jídlo?
Znovu jsem zkontroloval zadní stranu a všiml jsem si tabulky energetické hodnoty a poměru tuků, cukrů atd, ale složení jsem neviděl. Ještě mě napadlo, že by mohlo být pod přehybem obalu. Přišlo mi to málo pravděpodobné, napadlo mě, že by to bylo možné, kdyby stroj špatně nařezal obal a tak by to bylo posunuté.
Nadzvihl jsem přehyb a objevil jsem složení. Začetl jsem se a objevil jsem kromě palmového oleje ještě další látky, které nechci kupovat namísto opravdové čokolády. Nakonec jsem se kouknul, kolik % kakaa obsahuje a cítil jsem se zmatený. Podíl kakaové hmoty nebyl vyčíslen, kakaového přášku bylo 4 %. Usuzuji tedy, že tato nečokoláda má zruba 1/10 kakaa, co obsahuje Figaro. Když jsem si to uvědomil, tak jsem se v obchodě nahlas rozesmál.
Chvíli předtím jsem považoval schování složení za omyl, ale uvědomil jsem si, že to je nejspíš úmyslné. Stejně tak je úmyslné zaplnění prázdného místa zbytečným receptem na bábovku - zákazníci by mohli být podezřívaví, když by zadní strana byla prázdná, je možné odvést pozornost něčím jiným. Výrobek nemá v názvu čokoláda, protože neobsahuje dost čokoládové hmoty - z mého pohledu skoro žádnou, místo toho má spoustu exotických tuků, emulgátorů a dalších plniv. Protože by si zákazníci mohli uvědomit, že to co kupují jsou náhražky a né čokoláda, chápu úmyslné schování složení.
Tímto u mně vzbudil Orion nedůvěru ke svým produktům. Mám potřebu se o tuto zkušenost podělit a upozornit ostatní na tyto obchodní praktiky. Cítím, že pokud budu příště chtít čokoládu, dám přednost jiné značce.
Na obalu Figara bylo na zadní straně napsáno složení. Zjistil jsem, že obsahuje palmový tuk a asi 35 % kakaa. Chci kupovat co nejméně palmového tuku, tak mě ještě zajímalo složení Orionu.
Koukl jsem se na zadní stranu obalu a uviděl jsem návod na přípravu bábovky, složení jsem neviděl. Otočil jsem tedy čokoládu na přední stranu a tam také složení nebylo. K čemu mi výrobce popisuje recept na bábovku, když si ho mohu pohodlně vyhledat jinde? A k čemu mi je recept na bábovku, když chci připravit jiné jídlo?
Znovu jsem zkontroloval zadní stranu a všiml jsem si tabulky energetické hodnoty a poměru tuků, cukrů atd, ale složení jsem neviděl. Ještě mě napadlo, že by mohlo být pod přehybem obalu. Přišlo mi to málo pravděpodobné, napadlo mě, že by to bylo možné, kdyby stroj špatně nařezal obal a tak by to bylo posunuté.
Nadzvihl jsem přehyb a objevil jsem složení. Začetl jsem se a objevil jsem kromě palmového oleje ještě další látky, které nechci kupovat namísto opravdové čokolády. Nakonec jsem se kouknul, kolik % kakaa obsahuje a cítil jsem se zmatený. Podíl kakaové hmoty nebyl vyčíslen, kakaového přášku bylo 4 %. Usuzuji tedy, že tato nečokoláda má zruba 1/10 kakaa, co obsahuje Figaro. Když jsem si to uvědomil, tak jsem se v obchodě nahlas rozesmál.
Chvíli předtím jsem považoval schování složení za omyl, ale uvědomil jsem si, že to je nejspíš úmyslné. Stejně tak je úmyslné zaplnění prázdného místa zbytečným receptem na bábovku - zákazníci by mohli být podezřívaví, když by zadní strana byla prázdná, je možné odvést pozornost něčím jiným. Výrobek nemá v názvu čokoláda, protože neobsahuje dost čokoládové hmoty - z mého pohledu skoro žádnou, místo toho má spoustu exotických tuků, emulgátorů a dalších plniv. Protože by si zákazníci mohli uvědomit, že to co kupují jsou náhražky a né čokoláda, chápu úmyslné schování složení.
Tímto u mně vzbudil Orion nedůvěru ke svým produktům. Mám potřebu se o tuto zkušenost podělit a upozornit ostatní na tyto obchodní praktiky. Cítím, že pokud budu příště chtít čokoládu, dám přednost jiné značce.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)