třetí den pilotního screeningu

Dnešek byl kratší než předchozí dny. Na dnešek byla naplánována konverzace v angličtině a následně pohovor s psychology.

Než na mně přišla řada, dal jsem se do řeči s Honzou. Zjistil jsem, že si doma postavil simulátor Boeingu 737. Díly nakupuje ve Španělsku a Holandsku, něco koupil i v Číně. Přístrojovou desku vyrobily z monitorů, které zakryly stínítky imitující povrch desky. Nějaké části mají propojené na Arduino a myslím že i Raspbery, ale už si to přesně nepamatuji. Vlastně ani Honza netuší, jak přesně tyhle součástky fungují, programuje je Honzův známý.

Angličtina - pohovor

Ze všech plánovaných testů si nejméně věřím v angličtině. Jak již jsem psal v úvodním článku, myslím, že moje úroveň odpovídá úrovni B2 (upper intermediate). Posuzuji to podle toho, že jsem schopný všeho, co je uvedeno v definici:

Studenti úrovně B2 rozumí většinou mluvenému slovu, které se zabývá běžnými problémy (televize, film). Obdobné je to i při čtení textů. Mohou též číst prózu psanou aktuálním jazykem. Jsou schopni plynule konverzovat s rodilými mluvčími ve známé oblasti. Dokáží vyjádřit svůj pohled na daný problém a hovořit o možných výhodách či nevýhodách. Dokáží napsat podrobný text ze své oblasti a podchytit v něm jasně jeho význam.

A následujících věcí, které odpovídají úrovni C1 (Advanced), jsem schopen částečně:

Studenti úrovně C1 rozumí i nestrukturovanému projevu. Orientují se v pořadech rádia a televize. Rozumí a vciťují se do literárních textů, rozumí odborným textům. Flexibilně komunikují a vyjadřují své myšlenky jasně a bez obtíží. Jsou schopni jasně a podrobně hovořit o všech možných tématech. V psaném textu dokážou volit vhodný směr pro čtenáře.

Vím, že mám problémy s využitím neobvyklých časů, časové souslednosti. Jsem přesvědčen, že existují i další chyby, které dělám, ale které si teď nevybavuji.

Dnes byl tedy pohovor. Ještě před pohovorem jsem se koukl do svých poznámek, které jsem si udělal na individuálních lekcích s Káčou. Brzy jsem cítil, že se na to nechci koukat, tak jsem poslechl své pocity a papíry uklidil s vědomím toho, že takto je to v této situaci pro mě nejlepší.

Na pohovoru jsme se anglicky bavili o mojí minulosti, o tom, jak si vedu v testech. Ptala se mě, jestli znám výsledky z testů, tak jsem jí řekl, že ne. Ptala se mně, jak tedy vím, že jsem v testech uspěl. Odpověděl jsem, že nevím, že to prostě cítím.

Celkově jsme se bavily asi půl hodiny. Dvakrát jsem přeslechl co říkala, tak jsem jí požádal, aby mi to zopakovala. Několikrát jsem hledal slova, na chvíli jsem zmlkl, ale buď jsem si vzpomněl, nebo jsem to popsal jinak. Jednou jsem jí požádal, jestli by mi řekla opak k nějakému slovu, ale nechtěla :-) Také jsem měl problém s vyslovováním slova reliability. Asi jsem byl vystresovaný, protože tohle slovo jsem v pohodě používal v uplynulém týdnu při individuálních lekcích.

Na závěr se mě zeptala, jak vím že mám dostatečnou úroveň angličtiny. Řekl jsem jí, že na vysoké škole jsem absolvoval nejtěžší kurz, že v předminulé práci jsme komunikovali anglicky s Holaňdany, že v minulé práci jsem se účastnil několika jednání v angličtině. Řekl jsem, že usuzuji, že má úroveň je lepší než Intermediate. Na to odpověděla:

No, it's not. It's definitely not.

To mě naštvalo. Vzápětí jsem si uvědomil, že to je pouze její hodnocení. Pohovor jsme zakončili rozloučením a přáním úspěchu.

Před tím zhodnocením, jsem cítil že i tenhle test plním. Alespoň já za kritéria považuji být schopen rozumět a dorozumět se a to se dělo.

Psychologie - pohovor

Poté následoval pohovor se dvěmi psycholožkami.

Bavili jsme se o dětství, původní rodině, mojí současné rodině. O mém snu létat, jak jsem se k němu dostal, jak ho chci naplnit. Co budu dělat, když neuspěji.

Skoro 10 minut jsem popisoval obchodování na burze. Co k tomu používám, jak vyhodnocuji příležitosti. Bavili jsme se také o kryptoměnách. V tu chvíli si druhá psycholožka přestala zapisovat, asi jí to pohltilo natolik, že se na zapisování zrovna nesoustředila. Bylo to znát i z toho, že se přisunula blíže a naklonila se směrem ke mně.

Když se mně první ptala, co odstartovalo práci na sobě, řekl jsem že to bylo narození mojí první dcery. Vlastně, že to začalo ještě před jejím narozením, kdy jsme si sehnali knihy o výchově dětí. Zmínil jsem se o Naomi Altdort a ona odpověděla, jak je krásné, jak nás děti dokáží nastartovat, že je to zmíněno i v názvu knihy. Vzpomněl jsem si na název Vychováváme děti a rosteme s nimi. Potěšilo mě, že to někdo další zná.

Zmínil jsem i situaci, kdy mě před chvílí angličtinářka zhodnotila, že rozhodně nemám lepší angličtinu než Intermediate. Řekl jsem, že vím, že v emailu bylo uvedeno, že neúspěch v jakéhokoliv části testů znamená nesplnění screeningu, ale že si myslím, že třeba angličtina se dá natrénovat a že kdybych byl ideálním kandidátem z hlediska ostatních kritérií, stále si mě mohou vybrat.

Cesta domů

Pořád mi nebylo dobře z toho, že mi angličtinářka zhodnotila mojí angličtinu. Uvědomil jsem si, že to je její neprofesionalita. Vždyť já jsem se jí na hodnocení nezeptal, tak proč mi ho říká? Došlo mi, že jsem se proti jejímu útoku neohradil. Přemýšlím o tom, že se za ní zítra zastavím a vyřeším to s ní.

Zítra bude let na simulátoru a cvičení Compass. Na obojí se těším.